Proč není vhodné používat pro statické výpočty dnes již neplatnou normu ČSN 73 1101?

Do výpočtů podle ČSN 73 1101 se používají jiné pevnosti materiálu, než které aktuálně udává výrobce!

Různé technické normy používají pro stejný výrobek odlišný přístup ke stanovení pevnosti.

Aktuálně platná norma ČSN EN 771–2+A1 Specifikace zdicích prvků – Část 2: Vápenopískové zdicí prvky používá pro stanovení pevnosti zdicího prvku 5% kvantil, tzn. pouze 5% ze všech naměřených pevností je nižších, než udávaná hodnota. Tato hodnota se dále používá pro statický výpočet dle ČSN EN 1996–1–1 +A1 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 1–1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce.

Při provádění statických výpočtů podle dříve platné normy ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí se používaly pevnosti stanovené podle ČSN 72 2601 Skúšanie tehliarskych výrobkov. Spoločné ustanovenia, kde se uvažovala průměrná hodnota pevnosti, tedy 50% kvantil.

Pro úplnost uvádíme ještě německou normu DIN 106, která pro stanovení pevnostní třídy (DFK) využívá minimální naměřenou hodnotu pevnosti, tzn. všechny bloky musí mít minimálně udávanou pevnost.

Problém tedy není jen v tom, že norma ČSN 73 1101 již není platná, ale že k ní nejsou k dispozici odpovídající hodnoty pevnosti zdicích prvků. Použitím hodnot uváděných výrobcem (podle ČSN EN 771–2) a následným návrhem zdiva podle ČSN 73 1101 vzniká velká nepřesnost, únosnost zdiva vychází podstatně nižší, než při výpočtu podle ČSN EN 1996–1–1, což vede k nehospodárnému návrhu- používání vyšších pevnostních tříd zdicích bloků a/nebo k návrhu širších stěn. Obojí má samozřejmě dopad na cenu.

Proč není vhodné používat pro statické výpočty dnes již neplatnou normu ČSN 73 1101?
zpět